„Nevím, jak daleko Putin půjde ve snaze ochránit ruské obyvatele východní části Ukrajiny a jak důrazně dá najevo, že historické území, kde leží kolébka ruské státnosti a pravoslaví, se nesmí stát nástupištěm třetí světové války, jisto však je, že doba osmi let byla dost dlouhá k tomu, aby kyjevská vláda, vzešlá z kouře pneumatik na Majdanu, uznala nároky ruského obyvatelstva na svůj jazyk, tradice a vyznání.

Nevynášejme však ukvapené soudy, spíš si položme nepohodlné otázky: Kdo nese vinu na tom, že půl druhého milionů Rusů uprchlo z Ukrajiny do Ruska? Jak dlouho mají Rusové žít v enklávě za vojenskými zátrasy, v prostoru mezi nebem a zemí? Jak dlouho mají čekat na to, že Ukrajina, chráněna NATO, jednou podnikne útok, aby obnovila své umělé hranice, vymyšlené Chruščovem a nadekretované svévolným administrativním aktem, který porušil odvěké hranice Ruska? Není v těchto otázkách mnoho zlého a absurdního, co nelze smést se stolu jednoduše tím, že jde, holt, o zákon? Ale jde vyznavačům práva skutečně o spravedlnost? Máme vypočítat, kolik válek, převratů a vzpour uvedli do chodu právě Američané, neohlížející se na mezinárodní zákony, ale spoléhající na svou vojenskou sílu?“